Něco málo ze života...

Mnoho z vás se jistě v životě řídí podle nějakého heslo, nebo to alespoň většina ráda tvrdí. Některá hesla, či citáty jsou vtipné, jiné tak pravdivé, až to člověka děsí, vše záleží čistě na povaze a osobnosti člověka. Mým životním mottem, podle kterého se sice řídit nedá, avšak dá se vpasovat do velkého množství situací, se kterými se dennodenně potýkáte, je:

"...Osud, zdá se, má zvláštní smysl pro ironii..."

Je to přesně 10 let, co jsem toto heslo / motto / hlášku slyšela poprvé ve filmu Matrix. Tenkrát jsem ještě neměla moc tušení, kolikrát si na něj v průběhu následujících deseti let vzpomenu. A opravdu, vybaví se mi i několikrát týdně.

Avšak není to jen a pouze tato jedna hláška, která mě jistým způsobem poznamenala a provází mne životem. Chtěla bych se s vámi na následujících řádcích podělit o několik dalších citátů či hesel, ve kterých se možná najdete, možná nenajdete a možná vás některá donutí přemýšlet. Což je vlastně hlavním principem veškerých citátů.

Asi nejspolehlivějším a nejbohatším zdrojem citátů jsou samozřejmě knihy. Některé osloví více, některé méně. Jsou ale tři knihy, na které pravděpodobně nikdy nezapomenu a vždy se k ním po čase ráda vrátím. První z nich je kniha Iluze od Richarda Bacha. Až tuto knihu budete brát do ruky, přemýšlejte vážně o tom, co se vám snaží říct, i když vás ze začátku třeba nebude bavit.

"Obhajuj hranice svých možností a opravdu se jimi stanou."

"Neexistuje takový problém, který by pro tebe neměl ve svých rukou dar."
- Richard Bach, Iluze -

... k tomu ani není, co dodat. Každý ví, že je to pravda.

____________________________________________________________________

Kniha Iluze však není jedinou Bachovou knihou, která mě oslovila. Druhá ze tří mnou vybraných knih je Most přes navždy. Nebudu tuto knihu rozvádět. Zkrátka až budete jednou mít volné odpoledne, vezměte jí do ruky a přečtěte. Nebudete litovat.

"Cokoliv, čím se zabýváme v našich myslích, se stane v našem životě skutečností."
- Richard Bach, Most přes navždy -

____________________________________________________________________

Volba poslední knihy mnoho z vás nepřekvapí. Nebudu vás dlouho napínat. jedná se o Malého Prince. Asi těžko byste hledali beletrii, kde se na takovém malém počtu stran nachází taková velká spousta moudra. Ovšem Malého Prince vám jistě představovat nemusím. Toho už každý dávno zná...

"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné..."

"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme."

- Antoine de Saint-Exupéry -

... řekněte mi, kdo z vás byl naposledy bez výhrady šťastný a spokojený? Řada z vás jistě je, ale to si neuvědomí, dokud to neztratí. A tak to asi má být...

____________________________________________________________________

"Je lepší nepomáhat, než někoho podporovat v tom, že bude utíkat před řešením svého problému..."

Tento citát se velmi dobře doplňuje s citátem o cestě do pekel, dlážděné dobrými úmysly..

____________________________________________________________________

"Nedostatek času neexistuje. Všichni máme dost času na to, abychom mohli udělat vše, co doopravdy udělat chceme."

Toto je jeden z citátů, kterým se snažím řídit už delší dobu, avšak proto, že jsem těžce postižena prokrastinací, se mi to stále ne a ne podařit :-)

____________________________________________________________________

O životní tragikomedii...

"Život je tragédie pro toho, kdo cítí a komedie pro toho, kdo myslí."

____________________________________________________________________

A také bych chtěla věnovat několik citátů několika lidem. Nebudu říkat, o koho jde, dotyčný se v tom jistě najde sám:

"Mluvit pravdu je výhodné, člověk si nemusí pamatovat to, co říkal předtím."

"Nestarej se o to, co si o Tobě myslí ostatní, oni mají dost práce s přemýšlením, co si o nich myslíš Ty."

"Žijeme život, který máme, ne který chceme."

"Ten, kdo chce zachovat tajemství, musí zachovat tajemství, že má tajemství k zachování."

____________________________________________________________________

A na závěr?

"Make your life a mission - not an intermission."

Mondays Suck

Znáte to. Ať už po klidném či hektickém víkendu uleháte v neděli večer do postele, sotva usnete, už máte pocit, že budík zvoní a vy musíte vstát. Mnozí z vás proklejí vše na co si vzpomenou, mnozí z vás zvonění odloží průměrně třikrát, mnohým z vás běhá mráz po zádech, protože přeci „musíte zase do práce“, ale stále se ještě najde i mnoho lidí, kteří se probouzejí se zvláštně dobrou náladou, která je charakteristická pouze pro to jedno jediné ráno v celém týdnu.

Ano, právě začalo pondělí a s ním nový týden.

Pokud očekáváte, že se vám s novým týdnem přihodí nějaké katastrofy, tak věřte, že to bude právě v pondělí, kdy se vám nějaká katastrofa stane. Vaše tělo je ještě stále naprogramováno na víkendový režim a vy jste právě a pouze v tento den líní a pomalí více, než kdy jindy. Pokud semnou nesouhlasíte a připadáte si po víkendu odpočatí, tak se schválně pozoruje ve středu, kdy obecně podle pánů vědců je naše psychická i fyzická aktivita na nejvyšší úrovni (neplatí pro lidi, jako jsem já, tedy pro všechny, kteří místo spánku čumákují dlouho do noci do počítače). Ruku v ruce s leností pak jde neuvěřitelná schopnost vše v pondělí zapomínat – nezávisle na tom, jak moc velkou prioritu zapomenutý problém, úkol či událost má. Zapomenete prakticky vše. Schválně – kdo z vás mi řekne, co měl v pondělí k snídani? (Neplatí pro lidi, kteří po ránu nesnídají a také pro ty, co si toto čtou při pondělní snídani – ne vážně, až tak moc si nefandím.)

Dalším fakt, provázející pondělí, je ten, že jestli celý víkend propršel a byla zima, pak se slunce bude hned z pondělního rána moci protrhnout, aby se nám lépe v práci pracovalo, či lépe ve škole učilo. Pokud vás toto štve, pak vězte, že příští týden tomu bude naprosto stejně.

Jediné, na co jste schopni při pondělku myslet je to, co jste o víkendu dělali a jak by bylo hrozně fajn si to zopakovat příští víkend. Pokud jste však o víkendu nic nedělali a spíš vás otravoval a nudil, pak vězte, že budete myslet na to, že je ZASE pondělí a vy jste si nic neužili a budete plánovat, jak si to o následujícím víkendu užijete.

No a posledním faktem provázejícím pondělí, který ve svém příspěvku zmíním, je ten, že i když například hraje v pondělí váš oblíbený tým nebo očekáváte vysílání svého oblíbeného pořadu, nikdy neřeknete: „Nemůžu se dočkat pondělí!“

Nepochybuji, že se mezi vámi najdou tací, kteří by pondělí ani za nic nevyměnili, kteří jej mají rádi, ale ruku na srdce – kolik takových je? O katastrofickém pondělí by se daly napsat celé slohy a eseje. Jistě si každý z vás dokáže za rovnici „Why Mondays suck?“ dosadit právě a jen tu svojí výše zmíněnou či nezmíněnou katastrofu.

No a pokud hledáte nějakou pozitivní věc na pondělku, pak si vzpomeňte, že stejně otrávených lidí, jako jste vy, je celá řada a že stejně jako každý jiný den má pouze 24 hodin.


Věnováno mému pracovnímu hrnečku, který praskl jednoho mrazivého pondělního rána.

Proč mám ráda Trance...

Ze všech možných stylů, které jsem ve svém životě slyšela (a za 22 let toho stihnete opravdu hodně), mě nejvíce ze všech oslovil a zároveň ovlivnil právě Trance.

Možná je to má duše a možná život velkoměsta, co mě svedlo právě na tuto cestu. Mnoho z vás, čtenářů se mnou nebude souhlasit. Mnoho z vás nebude souhlasit ani s tím, že Trance je hudba. Já si však stojím za tím, že Trance je hudba víc, než kterákoliv jiná.

V následujících řádcích vám popíši své pocity a přiblížím vám, proč zastávám tento názor.

Trance - A state in which the soul seems to have passed out of the body into another state of being, or to be rapt into visions and ecstasy.

Jak už jsem zmiňovala. Jsem člověk zaměstnaný každodenním soubojem s nástrahami velkoměsta,v němž čas utíká trochu rychleji, než kdekoliv jinde. Tento hudební styl však není vhodným partnerem do tohoto souboje jen díky rychlosti jeho rytmu. Trance je souhrou melodií, je souhrou různých typů zvuků, stimulujících smysly a představivost.

Ano, mnoho z vás nesouhlasí.

Trance bývá velice často obětí jiných druhů tanečních stylů. Je to velice často s trancem zaměňované disco, tekkno, techno, hard style a často i house. Pro již zaběhnutého posluchače je mezi těmito styly velký rozdíl. Pro neznalce je to jedna "odrůda" hodná vhození do jednoho pytle. Není. Nyní se mnou nejspíš nebudou souhlasit příznivci zmíněných stylů, nicméně trance je ze všech těchto stylů nejmelodičtější.

Zkuste si někdy při cestě autobusem pustit do sluchátek Tiestův Urban Train nebo Euphorii, zkuste při stání ve frontě na úřadě poslouchat Sindre Eide - Essentia, případně Dreamscape od Dave Emanuela. Zkuste si někdy v dopravní zácpě pustit Serenity nebo Unforgiveable od Armin Van Buurena. Zkuste si někdy jen tak při odpočinku po náročném dni pustit Johna O'Callaghana - Find yourself...

Pak možná pochopíte o čem mluvím.

Příště, až budete mít příležitost Trance poslouchat, zkuste se namísto přemýšlení o obecně negativních názorech na tento styl zaposlouchat do nádherného souznění tónů, které představuje a nechte se unést ideály, které na sebe tato hudba váže.

Addicted to the best music style ever.

Me, myself and I..

Zdravím veškeré návštěvníky mého pokusu o blog,

první příspěvek bývá problém, jelikož z něj každý autor očekává nějaký úžasný rozjezd své pisatelské kariéry napříč internetem. Každý však nakonec skončí u popisu své osobnosti. Někdy kratičké, jelikož má pocit, že by si měl ve virtuálním světě přeci jen zachovat nějakou míru intimity (proč si ovšem tedy píše blog...), někdy delší a někteří experti píší oslavné ódy na tisíce řádků (říkejme jim egoisti, exhibicionisti... jak každý chce).

Nejinak tomu bude i v mém slibném rozjezdu pisatelské kariéry. Mé jméno je Linn a mé skutečné jméno je Lucie. Jako Linn mě znají v mém druhém životě, ale k tomu se dostaneme později.

Studuji ekonomiku a ve stejném oboru již nějaký ten pátek pracuji. Úspěšnost nechť posoudí můj šéf a moji profesoři.

I přes značný studijní a pracovní zápřah, zvláště nyní na sklonku mých státnic, mám stále ještě čas na to sedět u internetu, občas se do bezvědomí opít s přáteli, vzít do ruky knihu, vyfotit zajímavou momentku mého života, poslouchat hudbu, či jen tak ležet a snít.

Ano - skutečně mám stále ještě čas jen tak ležet a snít. Doporučuji všem, je to velmi osvěžující.

Jelikož jsem přeci jen člověk, co se snaží zachovat si alespoň malilinkou míru intimity ve světě jedniček a nul, tak by vám mohl tento popis mé osobnosti stačit. Poznávat mě nejspíš budete s mými přibývajícími příspěvky (pokud ovšem nějaké budou a pokud máte vůbec zájem).

A na závěr?

Jsem živá i sklíčená, usměvavá i smutná, otevřená i uzavřená, hodná i zlá, velkorysá i sobecká...Jsem svá a nikdy né taková, jakou čekáš...