Něco málo ze života...

Mnoho z vás se jistě v životě řídí podle nějakého heslo, nebo to alespoň většina ráda tvrdí. Některá hesla, či citáty jsou vtipné, jiné tak pravdivé, až to člověka děsí, vše záleží čistě na povaze a osobnosti člověka. Mým životním mottem, podle kterého se sice řídit nedá, avšak dá se vpasovat do velkého množství situací, se kterými se dennodenně potýkáte, je:

"...Osud, zdá se, má zvláštní smysl pro ironii..."

Je to přesně 10 let, co jsem toto heslo / motto / hlášku slyšela poprvé ve filmu Matrix. Tenkrát jsem ještě neměla moc tušení, kolikrát si na něj v průběhu následujících deseti let vzpomenu. A opravdu, vybaví se mi i několikrát týdně.

Avšak není to jen a pouze tato jedna hláška, která mě jistým způsobem poznamenala a provází mne životem. Chtěla bych se s vámi na následujících řádcích podělit o několik dalších citátů či hesel, ve kterých se možná najdete, možná nenajdete a možná vás některá donutí přemýšlet. Což je vlastně hlavním principem veškerých citátů.

Asi nejspolehlivějším a nejbohatším zdrojem citátů jsou samozřejmě knihy. Některé osloví více, některé méně. Jsou ale tři knihy, na které pravděpodobně nikdy nezapomenu a vždy se k ním po čase ráda vrátím. První z nich je kniha Iluze od Richarda Bacha. Až tuto knihu budete brát do ruky, přemýšlejte vážně o tom, co se vám snaží říct, i když vás ze začátku třeba nebude bavit.

"Obhajuj hranice svých možností a opravdu se jimi stanou."

"Neexistuje takový problém, který by pro tebe neměl ve svých rukou dar."
- Richard Bach, Iluze -

... k tomu ani není, co dodat. Každý ví, že je to pravda.

____________________________________________________________________

Kniha Iluze však není jedinou Bachovou knihou, která mě oslovila. Druhá ze tří mnou vybraných knih je Most přes navždy. Nebudu tuto knihu rozvádět. Zkrátka až budete jednou mít volné odpoledne, vezměte jí do ruky a přečtěte. Nebudete litovat.

"Cokoliv, čím se zabýváme v našich myslích, se stane v našem životě skutečností."
- Richard Bach, Most přes navždy -

____________________________________________________________________

Volba poslední knihy mnoho z vás nepřekvapí. Nebudu vás dlouho napínat. jedná se o Malého Prince. Asi těžko byste hledali beletrii, kde se na takovém malém počtu stran nachází taková velká spousta moudra. Ovšem Malého Prince vám jistě představovat nemusím. Toho už každý dávno zná...

"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné..."

"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme."

- Antoine de Saint-Exupéry -

... řekněte mi, kdo z vás byl naposledy bez výhrady šťastný a spokojený? Řada z vás jistě je, ale to si neuvědomí, dokud to neztratí. A tak to asi má být...

____________________________________________________________________

"Je lepší nepomáhat, než někoho podporovat v tom, že bude utíkat před řešením svého problému..."

Tento citát se velmi dobře doplňuje s citátem o cestě do pekel, dlážděné dobrými úmysly..

____________________________________________________________________

"Nedostatek času neexistuje. Všichni máme dost času na to, abychom mohli udělat vše, co doopravdy udělat chceme."

Toto je jeden z citátů, kterým se snažím řídit už delší dobu, avšak proto, že jsem těžce postižena prokrastinací, se mi to stále ne a ne podařit :-)

____________________________________________________________________

O životní tragikomedii...

"Život je tragédie pro toho, kdo cítí a komedie pro toho, kdo myslí."

____________________________________________________________________

A také bych chtěla věnovat několik citátů několika lidem. Nebudu říkat, o koho jde, dotyčný se v tom jistě najde sám:

"Mluvit pravdu je výhodné, člověk si nemusí pamatovat to, co říkal předtím."

"Nestarej se o to, co si o Tobě myslí ostatní, oni mají dost práce s přemýšlením, co si o nich myslíš Ty."

"Žijeme život, který máme, ne který chceme."

"Ten, kdo chce zachovat tajemství, musí zachovat tajemství, že má tajemství k zachování."

____________________________________________________________________

A na závěr?

"Make your life a mission - not an intermission."

Mondays Suck

Znáte to. Ať už po klidném či hektickém víkendu uleháte v neděli večer do postele, sotva usnete, už máte pocit, že budík zvoní a vy musíte vstát. Mnozí z vás proklejí vše na co si vzpomenou, mnozí z vás zvonění odloží průměrně třikrát, mnohým z vás běhá mráz po zádech, protože přeci „musíte zase do práce“, ale stále se ještě najde i mnoho lidí, kteří se probouzejí se zvláštně dobrou náladou, která je charakteristická pouze pro to jedno jediné ráno v celém týdnu.

Ano, právě začalo pondělí a s ním nový týden.

Pokud očekáváte, že se vám s novým týdnem přihodí nějaké katastrofy, tak věřte, že to bude právě v pondělí, kdy se vám nějaká katastrofa stane. Vaše tělo je ještě stále naprogramováno na víkendový režim a vy jste právě a pouze v tento den líní a pomalí více, než kdy jindy. Pokud semnou nesouhlasíte a připadáte si po víkendu odpočatí, tak se schválně pozoruje ve středu, kdy obecně podle pánů vědců je naše psychická i fyzická aktivita na nejvyšší úrovni (neplatí pro lidi, jako jsem já, tedy pro všechny, kteří místo spánku čumákují dlouho do noci do počítače). Ruku v ruce s leností pak jde neuvěřitelná schopnost vše v pondělí zapomínat – nezávisle na tom, jak moc velkou prioritu zapomenutý problém, úkol či událost má. Zapomenete prakticky vše. Schválně – kdo z vás mi řekne, co měl v pondělí k snídani? (Neplatí pro lidi, kteří po ránu nesnídají a také pro ty, co si toto čtou při pondělní snídani – ne vážně, až tak moc si nefandím.)

Dalším fakt, provázející pondělí, je ten, že jestli celý víkend propršel a byla zima, pak se slunce bude hned z pondělního rána moci protrhnout, aby se nám lépe v práci pracovalo, či lépe ve škole učilo. Pokud vás toto štve, pak vězte, že příští týden tomu bude naprosto stejně.

Jediné, na co jste schopni při pondělku myslet je to, co jste o víkendu dělali a jak by bylo hrozně fajn si to zopakovat příští víkend. Pokud jste však o víkendu nic nedělali a spíš vás otravoval a nudil, pak vězte, že budete myslet na to, že je ZASE pondělí a vy jste si nic neužili a budete plánovat, jak si to o následujícím víkendu užijete.

No a posledním faktem provázejícím pondělí, který ve svém příspěvku zmíním, je ten, že i když například hraje v pondělí váš oblíbený tým nebo očekáváte vysílání svého oblíbeného pořadu, nikdy neřeknete: „Nemůžu se dočkat pondělí!“

Nepochybuji, že se mezi vámi najdou tací, kteří by pondělí ani za nic nevyměnili, kteří jej mají rádi, ale ruku na srdce – kolik takových je? O katastrofickém pondělí by se daly napsat celé slohy a eseje. Jistě si každý z vás dokáže za rovnici „Why Mondays suck?“ dosadit právě a jen tu svojí výše zmíněnou či nezmíněnou katastrofu.

No a pokud hledáte nějakou pozitivní věc na pondělku, pak si vzpomeňte, že stejně otrávených lidí, jako jste vy, je celá řada a že stejně jako každý jiný den má pouze 24 hodin.


Věnováno mému pracovnímu hrnečku, který praskl jednoho mrazivého pondělního rána.