Proč mám ráda Trance...

Ze všech možných stylů, které jsem ve svém životě slyšela (a za 22 let toho stihnete opravdu hodně), mě nejvíce ze všech oslovil a zároveň ovlivnil právě Trance.

Možná je to má duše a možná život velkoměsta, co mě svedlo právě na tuto cestu. Mnoho z vás, čtenářů se mnou nebude souhlasit. Mnoho z vás nebude souhlasit ani s tím, že Trance je hudba. Já si však stojím za tím, že Trance je hudba víc, než kterákoliv jiná.

V následujících řádcích vám popíši své pocity a přiblížím vám, proč zastávám tento názor.

Trance - A state in which the soul seems to have passed out of the body into another state of being, or to be rapt into visions and ecstasy.

Jak už jsem zmiňovala. Jsem člověk zaměstnaný každodenním soubojem s nástrahami velkoměsta,v němž čas utíká trochu rychleji, než kdekoliv jinde. Tento hudební styl však není vhodným partnerem do tohoto souboje jen díky rychlosti jeho rytmu. Trance je souhrou melodií, je souhrou různých typů zvuků, stimulujících smysly a představivost.

Ano, mnoho z vás nesouhlasí.

Trance bývá velice často obětí jiných druhů tanečních stylů. Je to velice často s trancem zaměňované disco, tekkno, techno, hard style a často i house. Pro již zaběhnutého posluchače je mezi těmito styly velký rozdíl. Pro neznalce je to jedna "odrůda" hodná vhození do jednoho pytle. Není. Nyní se mnou nejspíš nebudou souhlasit příznivci zmíněných stylů, nicméně trance je ze všech těchto stylů nejmelodičtější.

Zkuste si někdy při cestě autobusem pustit do sluchátek Tiestův Urban Train nebo Euphorii, zkuste při stání ve frontě na úřadě poslouchat Sindre Eide - Essentia, případně Dreamscape od Dave Emanuela. Zkuste si někdy v dopravní zácpě pustit Serenity nebo Unforgiveable od Armin Van Buurena. Zkuste si někdy jen tak při odpočinku po náročném dni pustit Johna O'Callaghana - Find yourself...

Pak možná pochopíte o čem mluvím.

Příště, až budete mít příležitost Trance poslouchat, zkuste se namísto přemýšlení o obecně negativních názorech na tento styl zaposlouchat do nádherného souznění tónů, které představuje a nechte se unést ideály, které na sebe tato hudba váže.

Addicted to the best music style ever.

Me, myself and I..

Zdravím veškeré návštěvníky mého pokusu o blog,

první příspěvek bývá problém, jelikož z něj každý autor očekává nějaký úžasný rozjezd své pisatelské kariéry napříč internetem. Každý však nakonec skončí u popisu své osobnosti. Někdy kratičké, jelikož má pocit, že by si měl ve virtuálním světě přeci jen zachovat nějakou míru intimity (proč si ovšem tedy píše blog...), někdy delší a někteří experti píší oslavné ódy na tisíce řádků (říkejme jim egoisti, exhibicionisti... jak každý chce).

Nejinak tomu bude i v mém slibném rozjezdu pisatelské kariéry. Mé jméno je Linn a mé skutečné jméno je Lucie. Jako Linn mě znají v mém druhém životě, ale k tomu se dostaneme později.

Studuji ekonomiku a ve stejném oboru již nějaký ten pátek pracuji. Úspěšnost nechť posoudí můj šéf a moji profesoři.

I přes značný studijní a pracovní zápřah, zvláště nyní na sklonku mých státnic, mám stále ještě čas na to sedět u internetu, občas se do bezvědomí opít s přáteli, vzít do ruky knihu, vyfotit zajímavou momentku mého života, poslouchat hudbu, či jen tak ležet a snít.

Ano - skutečně mám stále ještě čas jen tak ležet a snít. Doporučuji všem, je to velmi osvěžující.

Jelikož jsem přeci jen člověk, co se snaží zachovat si alespoň malilinkou míru intimity ve světě jedniček a nul, tak by vám mohl tento popis mé osobnosti stačit. Poznávat mě nejspíš budete s mými přibývajícími příspěvky (pokud ovšem nějaké budou a pokud máte vůbec zájem).

A na závěr?

Jsem živá i sklíčená, usměvavá i smutná, otevřená i uzavřená, hodná i zlá, velkorysá i sobecká...Jsem svá a nikdy né taková, jakou čekáš...